Historie BMX v Petrovicích u Karviné
První myšlenka o stavbě prvních spotů vznikla v námi oblíbené hospůdce, kde jsme se shodli, že je na čase místo naříkání něco začít dělat. První lokalitu na ježdění jsme nazvali Halda a vznikla za spolupráce 4. nadšenců. Zajímavostí je, že byla vytvořena z červené hlíny, která zůstala po bývalém závodu vysokých pecí. První zkoušky této lokality sebou nesly plno pádů, ale postupně se úroveň skoků zvedala. Souměrně s rozšiřováním a zdokonalováním lokalit k ježdění rostla i komunita nadšenců. Polámané kliky a rámy byly na denním pořádku a šejpování lopatou byl náš denní chleba. Se stále zvětšujícím progresem jsme nalezli útočiště na dalším místě a to v Petrovické Kotlině, kde vznikla první pořádná dráha s lavicemi. Padaly zde i první triky jako např. one hand, x-up nebo 360.
Hlína v první fázi.
První trikování na nakypřené hlíně.
Neustále ježdění v petrovické kotlině zakončil fakt, že se zde rozšiřovala motokrosová dráha. Bohužel jsme se tedy v roce 2001 dočkali dne, kdy náš druhý domov rozjezdil buldozer. Museli jsme se tedy rozhlížet po jiné lokalitě. V roce 2002 se naskytla možnost využití prostoru bývalého letního koupaliště. Do dnes vzpomínám na den, kdy přijela první tatrovka hlíny. Pocit bych nenazval jinak než-li euforie. Celé stavby se ujal bikrosový jezdec David Pudlucký, který v té době zrealizoval nadčasovou myšlenku. Dráha začínala klopenkou jako rozjezd, dále byla lavice, která byla vhodná spíše na manuály. Následovala sekce vlnek, které byly rytmicky umístěny za sebou.
První rovinka byla zakončena dvojákem a následnou klopenkou, která směrovala na druhou rovinku, která byla také nadupaná řadou vlnek a dvojáků. Dalo by se říct, že jsme už tehdy měli dráhu, která odpovídala současnému trendu Pumptracků. Prostřední lajna byla později tvořena i většími skoky, takzvanými ”Dirty” s dírami uprostřed. Tím začala zlatá éra a komunita okolo kola začala nehorázně růst. V roce 2002 jsme uspořádali v Petrovicích také naše první závody, které pro nás byly klíčové.
První závody v Dirtu.
Na hlíně se jezdilo každý den třeba i měsíc v kuse. Hlína dostávala už tehdy opravdu nádherných tvarů. Začali jsme budovat bikrosovou dráhu na ploše vedle dráhy a bazénu. Úctyhodná šířka pro několik jezdců, zhutněný povrch, rytmické skoky a lavice, přinesly sebou řadu nových tváří. Postupem času jsme se ale rozhodli, že vedle hlíněnného parku postavíme i něco dřevěného.
Nádherná bikrosová dráha.
Vypustili jsme tedy vodu z bazénu pomocí hadic, vyčistili jsme odtok a začala nová éra Petrovického ježdění. Základním prvkem stavění byly palety, kterých jsme tehdy sehnali skutečně mnoho. Překližku jsme viděli pouze v zahraničních videích, tak jsme z nedalekého staveniště sehnali lisovaný papír. Ten bohatě postačovat na pokrytí a začalo se stavět ve velkém stylu.
První funboxy
Základní prvek palety.
První verze parku byla umístěna volně do bazénu a jelikož hned vedle parku teče řeka Petrůvka, tak stalo se to, co jsme doufali, že nikdy nepříjde. Přišly vydatné srážky a celý park vzala voda. Překážky se nadzvedly, posunuly a totálně pokroutili. Pohled na park byl zničující.
Další povodeň v parku.
Tehdy nás ale podpořil mladý talentovaný jezdec Michal Beran, který nám finančně přispěl na obnovu parku 1000,- Kč. Tehdy nás to tolik nakoplo, že jsme začali hledat ihned možnost, jak park rychle znovu postavit. Netrvalo dlouho a plní radosti jsme se vozili v úplně novém parku. Vše jsme tehdy financovali z vlastních zdrojů a občas pomohla i obec.
Druhá verze parku.
Postupem času začaly přibývat překážky jako např. spina, kulatý wallride a mnoho dalších. Největší zajímavostí byl určitě corner, který měl na výšku kolem 2,5m a byl jezditelný ze tří stran (bohužel se nezachovala žádná fotografie, kde by byl vidět).
Park v celé své kráse.
V této době již v parku jezdila kupa lidí a postupně se přidávali i rideři z daleka, například ze sousedního Polska.
Legendární kulatý wallride.
Další fáze parku opět ze dřeva.
Digeři v akci.
Řady dobrovolníku, které pomáhaly s rozvojem areálu se stále rozrůstaly. Později se patrička digerů scházela skoro každý den a začaly vznikat opravdu nadčasové spoty. Hlíněná dráha dostala nový impulz a skoky se začaly navyšovat a zostřovat na trailsový způsob. Pracovalo se více dní, než se jezdilo. Za toto období vděčíme partě kluků kolem Tomáše Janíka, který do toho dal všechno. Dny prací utíkaly a dny na ježdění byly spíše výjimkou, mnoho jezdců mělo respekt ze skoků a pomalu se vytrácela síla stále dřít. Mladí rideři spíše jezdili v parku a tak pomalu začala hlína chátrat. Hrstka nadšenců odjela za prací do Anglie a tak zbyly pouze slzy v očích všem, kdo se na skoky přijel podívat.
Později jsme udělali velké rozhodnutí. Překopali jsme dráhu tak, aby sloužila i mladým začínajícím jezdcům. Zahájila se rekonstrukce a hned v zápětí se začínali objevovat, nám zcela neznámí, mladí jezdci, kteří dodali areálu tu potřebnou motivaci a nadšení. Nebáli se vzít lopatu a hrábě do ruk a areál začal vzkvétat. Nastal čas, kdy se skoro ani nedalo jezdit, jelikož byl areál zcela plný.
Digerská partička.
Hlíněné skoky se začaly opět rozšiřovat a dřevěné překážky dostávaly po zimě pořádně zabrat. Tak jsme se začali zabývat myšlenkou, čím nahradit dřevěné překážky. Jedinou možností byl beton a tak jsme začali o této formě zjišťovat co nejvíce detailů. Tehdy nám hodně pomohli známí a odborníci, kteří už nějaký ten betonový park postavili.
Přišel den “D” a začalo se dřevo nahrazovat betonem. Po demolici dřevěného povrchu se nechali kovové konstrukce zakotvené v betonu a začal se navážet materiál na vyplnění vnitřní části poolu.
Odstranění dřeva a návoz zeminy.
Technika v akci.
Materiál se pomalu plnil do volných ploch a hutnil se. Přišla na řadu ocelová arma, která se celá provázala vazačskými drátky. Takto připravený park se následně osadil šablonami, aby bylo možné dodržet správnou tloušťku betonu a pak se čekalo na ten správný okamžik. V momentě když jsme už netrpělivě čekali na první várku betonu to byl neskutečný zážitek. Povede se to, nebo si přiděláme práci navíc? Byly to velké otázky a neskutečná odvaha. Naštěstí se vše povedlo, beton jsme dokázali i přes to , že to byli první pokusy nádherně uhladit a tak jsme ten první den po betonáži usínali šťastní a už se těšili na první jízdu na tomto povrchu.
Hlazení betonu
Druhá várka betonu
Betonáže probíhaly v několika etapách a postupně jsme si začali věřit a tak poslední množství blížící se k 10 kubíkům, jsme hravě zvládli a tím jsme si zajistili další pokračování našeho proslulého parku.
Finále po úspěšné misi.
Krásné letní večery v Petrovicích
Beton tvrdnul, byla potřeba ho neustále zalívat a ideálně překrývat geotextílii. Všechno se zvládlo a najednou byl před námi neskutečný kus práce.
V současné době se ve spolupráci s panem starostou plánuje rekonstrukce celého areálu tak, aby do sebe vše krásně zapadalo a bylo to i oku lahodící. Nechte se tedy překvapit, jak vyroste tenhle nejdéle fungující park v ČR tuhle sezónu. Byli bychom moc rádi, kdyby se téhle “BMX obci” v budoucnu dostalo ještě více pozornosti a aby jste ji i vy poctili návštěvou.
Nová generace v našem parku.
Již brzy se na zde pojede Pumptrack Series, na kterou jste všichni zvaní.
Více informací již brzy na našem Facebooku.
Staňte se fanoušky na naší Facebookové stránce a klikněte obrázek pod tímto textem.
